srpen 2008 polonina runa            

zarečevo-vyšinky-runa-lipovec-smrkovec

Druhý pokus o Runu, vlakem přes Čop a Užhorod se dostáváme ještě za tmy do Zarečeva. Vedle nás pár rybářů mastí karty, vystupujeme do tmy a mlhy která by se dala krájet, přes most a tentokrát i trefujeme správnou cestu skrz vesnici. Svítá a mlha už se drží jen v údolí u řeky. Tentokrát startujeme dost nízko, nádraží je jen 150m n m, tak nás čeká slušné stoupání. Další den se dostáváme příjemnou cestou do pěkné vesnice Vyšinky a hned nás rozruch a zpěv přivádí ke dvoru, kde je místní pohřeb. Srocení lidí, nebožtík v otevřené rakvi na dvoře, modlení popa a zpěv okolostojících. Nemám odvahu vytahovat foťák. Zato Petr vše dokumentuje na video. Po silnici a podél říčky u které přespíme se další den dostáváme do Lumshory kde je velké rekreační středisko. V místním krámu nás čekalo překvapení, jeden ze starších místních k nám přišel, v ruce dva panáky vodky a že je dnes 21 srpna, výročí okupace, a že se nám tímto omlouvá. Musím před ním smeknout, kolik z nás si toto výročí už po letech neuvědomuje a to nemluvím o mladší generaci a tady v tom zapadlém koutě před námi stojí šedesátník s panáky vodky. Ještě u krámu natrháme špendlíky do pytlíku a vydáváme se po cestě na stoupání k Runě. Cestou trochu odpočinku u jezera (spíš zarostlý rybník, do kterého se nedá přes bahno dostat) a pořád pěknou lesní cestou vzhůru. Na začátku poloniny odpočíváme a přivítá nás stádo koní, nejdřív v odstupu, ale za chvíli se na nás vrhnou ze všech stran, odháníme jednoho aby nesežral batoh a hned druhý se nám snaží sežrat triko na zádech. Balíme a napojujeme se na panelovou cestu, která vede z údolí až na vrchol. U cesty je dokonce pramen svedený do trubky, no prostě luxus. Přespíme u ruiny malého stavení a ráno zas v doprovodu koní vystoupáme na vrchol. Krásný výhled kazí jen pozůstatky po raketové základně a neúprosné vedro. Po panelové cestě sestupujeme do Lipovce a všude památky po armádě, i krám je nazeleno jako vojenská arma a všude plno opuštěných polorozpadlých kasáren v údolí. Obloukem se v dešti zas vracíme do Vyšinek a další den přes Smerekovo se přibližujeme k železnici. Poslední propršená noc a ještě jeden den po silnici k nádraží.