Huča 2015

srpen 2015 Siněvir - S. Poljana - Svoboda - Huča - Beskid - Myslivka - Vyškiv - Slavske

Letos pojedenácté a trochu oddychově.

Jedeme jako minulé roky: Praha - Michalovce - Užhorod autobusy a dál místním do Mežhirie. Cestou se nám nabídne spolucestující, že má u nádraží auto a vezme nás do Siněviru, což se nám hodí a nemusíme čekat na autobus až do večera. Trochu nás nadšení opouští při slalomu mezi výmoly, uháníme jako k ohni, chvíli po pravé a pak po levé krajnici a držíme palce autu aby se ještě nerosypalo. Mám dojem, že nás nikdo nepředjel, takže jsme vlastně závod vyhráli. V Siněviru se uklidňujeme nákupem vodky a vyrážíme směr S. Poljana s tím, že cetou najdeme místo na přespání. To taky brzo nacházíme. Za lávkou loučka nad řekou a nad námi vykukuje polonina Kamienka. Klidná noc a zjišťujeme, že letos sice neprší, ale zato je pěkná zima přes den i v noci. Další změna je, že zmizely odpadky od řeky a silnice. Ráno Poljana a u odbočky na Siněvirské jezero nás zaujme nabídka šašliku v hotelu Arnika. Vzhledem k tomu, že nás čeká pár dní v kopcích, tak se menusíme moc přemlouvat. Stejný nápad dostalo nejspíš i tele, které nás adoptovalo a přidalo se cestou k nám, což vyvolalo trochu rozruch mezi zaměstnanci a nebohé dobytče vystrnadili z hotelu. Šašlik pouze na objednání a k mání pouze houbová polévka, touto větou nás, nezvané hosty vítají mezi dveřmi. Nu což, když už jsme tady..... Polévka nic moc, mastná voda, nějaká brambora a kousek houby, zato cena 80hřiven byla světová. Mizíme pryč z hotelu, pryč z Arniky. Dojem napravuje krásná ves Svoboda bez hotelú, novostaveb a pod.. I magazín v malém srubu u cesty je stylový. Místní nás seznamují s místním knězem, který vypadá spíš jako obecní bača, ale liší se od ostatních tím, že zatímco oni hrdla prolévají vodkou a pivem, on cucá brčkem dětské pitíčko. Po noci nad Svobodou už stoupáme na Poloninu Huča a cestou lesem nám dělá společnost stádo koní. Polonina nízká, ale pěkná a dokonce i s turbázou. U chaty párek Ukrajinců kuchtí něco na ohni. Vítr, zima a stádo dotěrných koní kteří se nám snaží všechno ohutnat, nás vyhání dál na cestu. Cestou lesem sestupujeme do Beskidu, ale místo vsi nacházíme jen budovu lesní správy, pár rozpadlých chalup a památky po staré železnici, kterou vzala voda. Noc v lese a nekonečná cesta s několika brody přes řeku nás dovede do Myslivky. S koncem železnice přišel úpadek i tam, jak se později dozvídáme. Zato jako zjevení stojí u cesty jídelna, v jídelně příjemná paní a za pultem slušná nabídka. Dáváme si piroh a Polévku v džbánku plnou masa, brambor a vlastně všeho co nás napadne. Vzpomínáme na Arniku.....ale je to nesrovnatelné. Dál nás čeká cesta na Vyškivský pereval. Na konci Myslivky potkáváme autobus, který nabírá síly před kopcem a cestující si ulevují, aby mu taky trochu odlehčili. Petr vyjednává popovezení na pereval za pár hřiven. Asi to s tou polévkou dole byla ta nejlepší investice. Cesta je nekonečná a samá díra. Je večer a první místo na stan nacházíme v oplocené pastvině za kostelem. Jen doufáme, že to není výběh pro obecního býka. Výběh to byl, ale ráno nám tam naštěstí vpustili jen pár zvědavých krav a koní. Další den ještě nějaká ves a volíme zkratku přes kopce na Slavské. Ještě se pro jistotu na samotě ptáme na cestu, ale šlo o chybu kterou jsme už mockrát udělali, buď nepochopíme zkratky nebo místní nechtějí přiznat, že tam kam jdem ještě nebyli, ale radí ochotně. Tak místo cesty přes les stoupáme po hřebeni a cesta se mění v pěšinu, která časem stejně zmizela. S večerem se nám daří sestoupit lesem na pastviny a u samoty nacházíme místo na stan. Ráno se cestou přes vesnice dostáváme do Slavského, přespíme nad hřbitovem jako před několika lety a raním valkem jedeme do Užhorodu. V Michalovcích zjišťujeme, že cesta autobusem do Prahy  vyjde na poloviční cenu než vlakem, takže není co řešit a letošní putování je zdárně u konce. Nepršelo nám ani jednou, zato zima byla pořádná.