Karpatská železnice 2017

Pro letošní rok jsme naplánovali žádné kopečky, ale lesní železnici do Mizunu vlakem Praha - Košice, autobus do Užgorodu a Mukačeva a nakonec električkou do Slavského. Kousek nad městem jsme přečkali první noc a ráno si v dešti pobloudili na hřebenu směr Rožanka. Naštěstí nás bábuška ze samoty nasměrovala na správnou cestu. Po noci na kraji Rožanky jsme přes hřeben došli na Vyškiv, tentokrát za pomoci dvou bačů při hledání cesty. Ve vyškivu doplnění zásob a dál podle řeky směr Mizun. Po pár kilometrech jsme narazili na první koleje železnice, ale zato cesta zmizela, tak nás čekal celodenní pochod po pražcích, naštěstí krásnou přírodou. Cestou staré skoro opuštěné nádraží s funkčním sněhovým pluhem na kolejích a pár polorozpadlých budov. Závěr cesty do Mizunu už byl po prašné cestě, zato v pěkném vedru. V  Mizunu už nebylo sil ani času, tak jsme se vydali na zpáteční cestu. Autobus nikde a na radu místních jsme stáli v centru ještě s hloučkem lidí a čekali až přijede nějaké auto. Přijelo, potřebovali jsme se dostat do Doliny, tam ale nejel, tak nás zase cestou vyložil s tím, že máme dál čekat a někdo určitě zastaví, tentokrát to vyšlo až do Doliny a tam už autobus směr Stryj jel. Dokonce zbyl čas na oběd v restauraci a pak jsme se svezli vlakem do Volovce, přespali pod Boržavou, abychom brzo ráno stihli vlak do Užgorodu. Cestu přes Michalovce máme natrénovanou.

Tentokrát bez polonin, ale krásná řeka a staá úzkokolejka to vynahradily. U Mizunu na části trati jezdí vlak pro turisty a je jich tam požehnaně. Mimo železnici je tam lákají i vodopády nebo spíš peřeje na řece Mizunce.