srpen 2013 Lutjanka

VELKYJ BEREZNYJ - JAVORNÍK - čERNOHOLOVA - LUTA - TICHYJ - uŽOK

Tak začínáme opět cestou přes Michalovce, jen jsme zvolili místo vlaku autobus Nobles line z důvodu návaznosti autobusu přes hranice na Ukrajinu. Dokonce nám i navazuje električka z Užhorodu a po hodině a půl nás čeká Velkyj Bereznyj a vedro jako každý rok. Míříme na Javorník jen jsem podle mapy nepozal, že jsem trasu naplánoval přes cikánskou osadu, která začíná hned za mostem přes řeku Už. Za poměrně velkého zájmu místních obyvatel procházíme zrychleným krokem bez újmy osadou, jen nám občas kličkují pod nohama domácí prasata, ale osadu máme za sebou. Nocujeme pod Javorníkem a při zouvání zjišťuji, že mám na noze zlomený prst, takže další dny počítám každý krok. Ráno jsme u chaty československých turistů (poslední z 16 co na zakarpatí zbyla). Začíná pomalu pršet a přes Javorník sestupujeme do Černoholovy. Po doplnění zásob jdeme po příjemné cestě podél řeky, kde nacházíme pěkná místa pro stan. Místní nás varovali, že u řeky je zával cca 3km a nedá se to moc projít, ale cesta je zatím krásná stejně jako řeka. K závalu docházíme kolem poledne a ještě že je málo vody, protože místy skáčeme po kamenech jinde zas po zarostlé stráni plné kopřiv. Stmívá se a naštěstí je tu i místo pro stan nad starou zdí podél řeky.
Ráno se dál probojováváme podél řeky až k soutoku se zbytkem starých mostů a s přítokem přichází i slušná cesta až do Luty. Dále přes hřeben do vsi Tichyj a přes další hřeben do sedla silnice po které sestupujeme do Užoku. Poslední noc nad Volosjankou nám propší, prší vlastně i celou cestu na nádraží, takže  cestou až na slovensko mi teče voda z batohu jako vodníkovi ze šosů.