základní informace
Po několikeré návštěvě Zakarpatské Ukrajiny se pokusíme shrnout informace a postřehy, které se mohou hodit ostatním a pokud bude mít někdo další dotazy, tak rádi odpovíme.
Peníze, první roky jsme měnili jen část za hřivny a platili dolary, ale za ty vám nikdo lístek na vlak neprodá a občas byl i problém v krámu, tak teď měníme při příjezdu množství na celou dobu. V Čopu zrušili směnárnu na nádraží a banka na náměstí při příjezdu vlakem v 24hod je taky zavřená, tak zbývají jen překupníci za přibližně stejné ceny, ale poslední roky cestu přes Čop už skoro nikdo nevolí a v roce 2009, 2010 jsme přijížděli ze slovenské strany ve vlaku sami dva a překupníci čekání na prázdný vlak už vzdali.
Obchody, v každé vsi je obchod , většinou i několik a jsou v provozu i o víkendu, jen někdy musí člověk počkat na otevření, nejlepší je se poptat místních. Sortiment v městech je dostačující, ale na vsi seženete jen základní zboží, chleba (žádná lahůdka, ale jde to), pivo není špatné a nejznámější je "oboloň". Většinou pivo i v krámu točí. Maso, vejce a pod. nekoupíte, to má každý doma, zato vodky je bohatý výběr. Nejlepší a taky nejdražší je Medoff, ale pokud nepůjdete po nejlevnějších, tak vás nezklamou ani ostatní značky. Dají se koupit sardinky, tam to je loterie. V čem určitě neuděláte chybu jsou zmrzliny. Cibule, paprika a jiná zelenina je v krámu nebo na tržištích na kterých seženete i ovoce. Kdo kouří, tak si přijde na své při nákupu známých značek za mizivé ceny. Pokud narazíte na sýr, tak neváhejte, ale salámy asi nekoupíte stejně jako pečivo. Z balené vody je všude k dostání minerálka, s čistou vodou to je už horší (kdo by jí tam kupoval, když jí mají ve studni). V každém krámku vám uvaří kávu, sice jen mini hrníček, ale opravdu dobrá a silná. Ještě se vyplatí koupit sušenky.
Voda, pijeme z menších potoků co tečou z lesa kde nejsou pastviny, občas se najde i studánka, ale pro jistotu každé napití jistíme lokem vodky a funguje to.
Doprava, určitě není nejrychlejší, ať jde o vlak nebo autobus. Z vlaků je nejvhodnější električka, stojí pár hřiven a rychlostí za rychlíky moc nezaostává. Často vozí lidi soukromníci vlastními auty za rozumnou cenu, jen se musí člověk doptat, kam se má postavit. Při studování jízdních řádů nezapomeňte na časový posun +1 hodina.
Stanování, to nás na Zakarpatí láká nejvíc, protože není omezené, jen stavíme stan stranou od lidí, aby na nás nebylo pro jistotu vidět. Vozíme starší stan a zatím nás nikdy nezradil. Jezdíme dva a stan máme pro tři, třetí místo zaberou batohy, boty a pod. Venku nic nenecháváme. Leda tak vodu v lahvi.
Vaření, ač nám to nechtějí věřit, tak vaříme na vařiči na tuhý líh, taková ta otevírací mrňavá kovová krabička a zatím nám vždy stačila, třeba i na smaženici.
Jazyk, dá se slušně domluvit jen to chce znát azbuku, jinak si moc nepočtete a pozor, proti ruštině mají trochu přeházená písmenka. Taky na rozdíl od ruštiny mají "H"takže vodka se jmenuje "horilka" a né gorilí mládě.
Hranice, víza nepotřebujete a do letošního roku (2011) se na hranicích vyplňovala dvoudílná vstupní karta (jméno, pas, kam jedete a pod.), druhý díl se musel odevzdat při odjezdu a namátkově ho kontrolovala i během pobytu milice. Letos jsme nic nedostali, tak snad to už tak vydrží. Před pár lety nešel bez pasu koupit ani lístek na vlak a v pokladně vypisovali při prodeji další kartu. Na hranicích si většinou pěkně postojíte, hlavně při návratu kdy se kontroluje co vezete (často musíte vybalit celý batoh). Nepředpokládám, že povezete staré ikony, tak jde převážně o povolený 1litr kořalky a 2 krabičky cigaret na osobu. Sám mám zkušenost, že vyplnění protokolu o zabaveném zboží se docela protáhne.
Obživa, jezdíme v srpnu, což má výhodu, že se nakrmíme borůvkami, ostružinami a nějaká ta houba se taky najde, na druhou stranu trpíme vedrem jako psi, zvlášť na poloninách kde nenajdeme žádný stín a vodu.
Orientace, vozíme mapy a pár satelitních snímků z netu. Nevozíme navigaci ani telefony, těch si doma užijeme až až. Poslední dobou se začínají objevovat značené cesty (zásluhou našich krajanů) a letos jsme je poprvé využili, což nás ale neuchránilo od bloudění, protože se nám stalo, že na rozcestích nebo nepřehledných místech značka chyběla, ale stejně je to posun k lepšímu a dík za něj. Moc nespoléhejte na zkratky, co vám poradí místní, už se nám stalo, že cesta kterou stařík popsal jako cesta na dvě hodiny co jako klučina běhal několikrát týdně nám trvala 2 dny.
Zvířátka, medvěda jsme nepotkali i když tam budou, vlky jsme slyšeli jednu noc, ale poučeni informacemi o neškodnosti této roztomilé šelmičky jsme v klidu dospali (co taky jiného dělat na polonině kde je tma jak v pytli). To jednou jsme na mýtině daleko od civilizace našli dřevěnou chaloupku, u ní sad a v sadu bábuška obracela seno. Živila se tím,co jí vyrostlo na zahrádce a seno sušila pro syna, který jí před zimou i s tím senem svezl do města. Na naší otázku proč nemá slepice, psa nebo kočku jen rozhodila rukama a říká, jak se setmí, zalezu do chalupy a vylezu až ráno. Po setmění přiběhnou vlci a všechno by mi roztrhali. Větší strach máme ze zmijí, je jich dost, všude vysoká tráva a člověk neví kam šlape. Bojí se i místní a proto po poloninách všichni chodí v holinách.